Jdi na obsah Jdi na menu
 


Raná - Louny

4. 8. 2007

První prohlídka Loun.

4. 8. 2007 byl na Rané krásný den, bohužel vítr vál tak pro větroně, rogala, zkušené Bčkaře a neohrožené Ačkaře. Takže zase takové zevlování na kopci a pozorování co se jak má dělat a jak to rozhodně nedělat. To je vždy výborná škola. Občas se podaří nějaký povedený kousek zachytit na paměťovou kartu a je tak po čase na co vzpomínat.

Vzdušná masa okolo kopce byla dost rozbitá, a tak když se člověk odhodlal ke startu, byl po nějaké chvíli stejně rád, že je ve zdraví zpět na zemi a když to bylo na návětrné straně kopce, o to lépe. Vcelku úspěšně se dalo startovat ze sedla, kde to bylo přeci jenom o trošku příznivější než na vrchu a tak odtamtud mnozí v poklidu odstartovali.

K večeru se ten bordel ve vzduchu srovnal a ti co vydrželi a předtím neodletěli se vyrazili povozit. Stál jsem tedy také opět na startu a koukal dolů na fábory a když se začínali zvedat přicházejícím větrem, zvedl jsem padák a pak stačilo akorát držet směr od kopce a byl jsem jak ve výtahu. Trefil jsem se přesně do přicházejícího stoupáku. Nechal jsem se vcelku pasivně vyzvednout nad kopec a poté jsem začal stoupák točit. Šlo to velmi snadno, bylo to široké a klidné a když se výstup v 1350 m zastavil, koukám co s tím. Raná je pryč, takle daleko jsem od ní ještě nebyl. Nade mnou byl Axis, kousek pode mnou Mac a oba hledají stoupáky a točí, chodilo to asi všude. Tak budu hledat taky. S neustálou podporou nekončící termiky jsme byli za chvíli nad Louny a protože se mi nechtělo v této večerní hodině podstupovat nějaké trmácení zpět k autu, po krátké prohlídce města jsem otočil, že se prostě vrátím zpátky ke kopci. Oba dva souputníci měli v tu dobu více výšky a stále směřovali směrem za město. Návrat neprobíhal tak snadno jako odlet a po chvíli bylo jasné, že budu muset let doplnit procházkou. Nejprve bylo ale potřeba přistát. To by neměl být problém, všude okolo silnice jsou krásné loučky a políčka. Asfaltové parkoviště u benzinky RockOil jsem po krátké úvaze zavrhl, co kdybych zmastil rozpočet a utrhnul jim stojan (pamatuji si velmi dobře, jak jsem byl v březnovém Monacu ustavičně dlouhý a přistával na samém konci pláže mezi nudisty). Rozhodl jsem se pro svěže zelené rozlehlé pole obklopující benzinku, výška mi na její přelet bezpečně stačí. Nasazuji na přistání kousek od silnice, ať to nemám daleko. Ty debile, ozývá se vnitřní hlas v poslední chvíli, to svěže zelené je slunečnice, akorát že všechny ty krávy čuměj na západ, zatímco já přilétám takřka z druhé strany a nevidím jim tak do toho žlutého ksichtu s kterým věčně vrtěj za Sluncem. Rychle přeskakuju silnici i dráty doprava, protože vlevo fakt není kam sednout a nechci si zopakovat vymotávání šňůr, které jsem zažil v kukuřičném poli, kam mě omylem kdysi poslal výsadkový průvodce z Anduly nad Hořovicema, protože myslel, že mám na zádech křídlo a já měl tenkrát starý dobrý kulatý OVP-68. Celou dobu jsem tenkrát visel ve skluzu na předních popruzích, abych se dostal přes trať a nádraží. Takže vpravo je nějaká suchá tráva, to pude. Zase špatně, zjišťuju již téměř na zemi. Místní se rozhodli, fakt nevím proč, zalesňovat, takže z té trávy čumí mladé metrové stromky. Zoufale slalomuji, ale stejně není kam uhnout, a tak něžně pokládám vrchlík mezi borovičky a šňůry hezky na ně. Samozřejmě, že v té trávě byly navíc nějaké okrasné bodláky či co.

Je 8 hodin a tak balím. Nad Louny ještě vidím nějaký padák a prolétá i motorové rogalo. Vydávám se po silnici na Ranou k autu. To bude asi nejnebezpečnější část dne, zjišťuji po chvíli, kdy se kolem mě míhá druhé auto za prvním a já jsem ve střehu, zírám upřeně před sebe a neustále rozvažuji zda už skočit do pole nebo ještě vydržet na krajnici. Naštěstí se zprava ozývá: „poď, já tě svezu“. Božský Karel mě zahlíd jedouc domů a tak jsem díky němu za chvilku bezpečně u Skleníku, kde to co nevidět začne žít pověstným večerním životem. Aspoň bude zítra na kopci až do oběda klid, říkám si a jdu si večerní procházkou na SZ parkoviště pro auto. Tam se balí kurzíci. Za několik let se nebude říkat co Čech to muzikant, ale co Čech to paraglidista. Je nádherný večer a já jsem poprvé odletěl z Rané. Sice jen na skok, ale to pude, jak říkává Zdeněk Trčků.

Další fotografie a ještě druhá část z toho dne.

 

Náhledy fotografií ze složky Raná - Louny